Doba covidová v praxi mateřských škol

Jak asi probíhá vzdělávání v mateřské škole a s tím i spjaté praxe budoucích učitelů v předškolních zařízeních, si asi dokáže kdekdo z laiků představit. Něco si částečně pamatujeme z vlastního dětství, cosi pochopíme s vlastními dětmi, anebo jako prarodiče vnoučat, které do mateřských škol dochází. A tak většina z nás má alespoň nějakou představu o této profesi. Učitelé a učitelky ve školkách si s dětmi tzv. hrají, starají se o ně a pečují o ně. Ve skutečnosti se s dětmi formou hry učí zpívat, počítat, kreslit, cvičit, formulovat své myšlenky, hrát si s ostatními dětmi, dodržovat pravidla, pomáhat druhým, rozvíjet další schopnosti a dovednosti, socializovat se, rozvíjet své kompetence, a to v bezpečném, inspirativním a příjemném prostředí.  Ideálně s dostatkem individuálního přístupu a s ohledem k osobnosti každého dítěte a jeho potřebám. A budoucí učitelé? Ti se nejprve do školek „chodí“ dívat na tzv. náslechy a postupně dostávají stále více prostoru pro vlastní aktivitu. V posledních ročnících studia by měli být schopni sami připravit, vést, individualizovat i vyhodnotit vzdělávací proces v mateřské škole. To, jakým způsobem a kam se posune dění ve školkách i příprava budoucích učitelů, by asi nikoho až do předjaří roku 2020 nenapadlo.

V prosinci 2021 jsme se sešli v rámci projektu iKAP 2 na prvním online setkání u virtuálního kulatého stolu. Hlavním tématem byla doba covidová a její vliv na vzdělávání v MŠ a s tím ruku v ruce na průběh a vedení pedagogických praxí. Kolem 25 účastníků z řad učitelů ze státních i soukromých mateřských škol, vzdělavatelů budoucích učitelů, pedagogů z předškolních center, domů dětí a mládeže, klubů a odborníků na předškolní pedagogiku se sešlo, aby sdílelo své nově nabyté zkušenosti s ostatními. O tom, že to bylo pro všechny velmi zajímavé setkání, nemůže být pochyb. Předškolní vzdělávání je založeno na bezprostředním kontaktu učitele a dítěte, dítěte a dalších dětí a potažmo dalšího vzdělavatele. Tento klasický model byl otočen přímo naruby. Děti ani studenti učitelství do mateřských škol nesměli, učitelé nemohli učit „naživo“, děti se nesměly setkávat. Jak si s touto skutečně zapeklitou situací poradily všechny zúčastněné strany? A především učitelé mateřských škol?

Reagovali především intuitivně s fantazií a tvořivostí sobě vlastní. Postupně své kroky obohacovali zlepšujícím se IT vybavením i vlastními IT dovednostmi. Studenti učitelských oborů byli nuceni ze dne na den opustit mateřské školy, ve kterých probíhaly jejich praxe. Jejich vzdělavatelé byli postaveni před výzvu, s jakou se zatím ještě nesetkali. Jak splnit vzdělávací kritéria své školy a vzdělat plnohodnotně budoucí učitele, bez toho, aby docházeli do mateřských škol? Společně se svými kolegyněmi a kolegy z mateřských škol vymysleli projekt tzv. dobrovolnictví. Studenti se tak virtuálně spojili se svými staršími kolegy a kolegyněmi. Společně se dělili o nové nápady, IT zkušenosti, hledali alternativní aktivity a nové cesty a cestičky, jak pracovat s dětmi, naplnit Rámcový vzdělávací program a dodržet stávající opatření a nařízení. Tato spolupráce se ve většině případů ukázala jako skutečně šťastná. Díky tomuto propojení vznikaly často projekty, které byste ještě před pár lety v MŠ rozhodně nečekali.

Účastníci kulatého stolu sdíleli zkušenosti s různými aktivitami, online vzděláváním a komunikací s dětmi i rodiči na různých platformách. Vzpomínali, jak se zpočátku pokoušeli o výrobu amatérských videí zaměřených na dramatizaci, zpěv, cvičení či předčítání. Postupem času však hledali i jiné způsoby vzdělávání dětí, a to nejen skrze IT technologie, které v této době zahltily každou domácnost s dětmi. Zkušenosti ukázaly, že předškolní děti ve většině případů zůstaly stále především dětmi s jejich hlavní potřebou – tedy hrát si, být spolu, povídat si, učit se od sebe navzájem, hledat odpovědi na své otázky a běhat… A tak připravovali různé dobrodružné stezky v přírodě, hledání pokladů, plnění zadaných úkolů. Zde se mohl úžasně propojit svět zkušených pedagogů a studentů. Příkladem je projekt, kdy děti se svými rodiči hledali prostřednictvím QR kódů úkoly v lese, plnili je a ihned odesílali své odpovědi. Účastnici kulatého stolu také připomněli, že část rodin se v této době ocitla v krizi, a to nejen materiální, ale i psychické. Mateřské školy proto nabízely dětem a potažmo rodičům možnost anonymního vyzvednutí si výtvarného či pracovního materiálu, dále individuální poradenství, konzultace a specializované hodiny (např. pro děti s odlišným mateřským jazykem). V jedné z mateřských škol se zase velmi osvědčily individuální telefonické rozhovory dětí s učitelkou pod názvem „Haló, volá školka!“. Učitelé se také snažili prezentovat výsledné práce dětí na svých www stránkách, ve svých školních aplikacích či na vývěsních plochách a plotech MŠ, aby tak děti motivovali k dalším činnostem. Takových příkladů dobré praxe na setkání u kulatého stolu zaznělo nepočítaně.

Znovuotevření mateřských škol, které zřizovatelé v době lockdownu uzavřeli, bylo pro všechny velkou radostí. Do otevřených školek se ze srdce těšili nejen děti a jejich rodiče či prarodiče, ale především učitelé v mateřských školách a dětských klubech a centrech a samozřejmě i studenti předškolního vzdělávání a jejich vzdělavatelé. U studentů zpočátku vládl částečný ostych a strach z praxe face to face, ale postupem času se, i díky vzájemné předchozí spolupráci, navázalo na to dobré z minulých časů a došlo k obohacení o nové poznatky, zkušenosti a dovednosti z doby covidové.

Na závěr kulatého stolu jeho účastníci měli shrnout, čím je tato covidová doba profesně obohatila. Většina se shodla, že znovu začali milovat svou práci postavenou na bezprostředním kontaktu s dětmi. Doba je naučila rychle a akčně improvizovat, realizovat a připravovat projekty a akce, které by je dříve snad ani nenapadly, nebo na ně nebyl čas. Pedagogové se naučili akčněji komunikovat s rodiči prostřednictvím různých platforem, pracovat s IT technologiemi a nebát se je zařadit i do běžného života v MŠ. Některé školy své zahrady obohatily o venkovní učebny pro téměř každé počasí. Jiné MŠ dodnes pro dlouhodobě nemocné děti či děti, které z různých důvodů nemohou být přítomné běžné výuce v MŠ, poskytují distanční vzdělávání. Učitelé i studenti objevili nepřeberné množství výukových programů pro předškolní věk a zařadili je do svého rejstříku vzdělávání. Vzdělavatelé spolu s pedagogy mateřských škol začali shromažďovat materiály k vytvoření videotéky příkladu pedagogických praxí.  Řeč byla i o zvýšení prestiže a úcty k předškolním pedagogům z pohledu rodičovské veřejnosti a zkvalitnění vzájemné spolupráce.

Zájem o 1. kulatý stůl v rámci projektu iKAP 2 byl značný. Jeho účastníci vyjadřovali svou spokojenost s možností sdílet nově nabyté zkušenosti s kolegy z oboru. Mnozí z účastníků navíc do diskuze vnesli podněty, které se mohou stát tématem dalších setkání. V únoru 2022 proběhne 2. kulatý stůl, jehož konkrétní téma momentálně vzniká.

 Autor: Ivana Mrklasová (ivamrk@email.cz)