Dne 11.5.2022 se zájemci z řad učitelů, ředitelů a dalších předškolních pedagogů setkali na další zajímavé akci v rámci projektu iKAP 2. Tentokrát jsme měli možnost navštívit environmentálně zaměřené předškolní zařízení – Mateřskou školu Semínko, včetně její lesní třídy. Mateřská škola Semínko vznikla již před 19 lety a můžeme ji najít na velmi inspirativním místě v Toulcově dvoře v Praze 10.

Jak to vypadá v MŠ Semínko?

Mateřská škola Semínko o.p.s. je akreditovanou, fakultní MŠ, zaměřenou na environmentální výchovu. V současnosti má tři třídy. Dvě třídy s rozšířenou EVVO výukou, sídlící v historické budově Toulcova dvora s vlastní zahradou a třetí třídu lesní, která je umístěna uprostřed sadu a pastvin u maringotky. Právě do lesní školky vedly naše první kroky v rámci exkurze, při které nás provázela místní pedagožka Karolína Kapuciánová.

Lesní školka, luxusní školka

Většina zúčastněných měla s lesními mateřskými školami málo, špatné nebo žádné zkušenosti, a právě proto se na tuto akci přihlásili. Pro mnohé bylo skutečným překvapením, jak luxusní může být zázemí lesní školky. Maringotka, která je celá obložená dřevem a je k ní přistavěná krytá terasa s posezením pro děti je sice skromným, ale útulným a účelným zařízením. Na zemi je vybavená matracemi a děti zde mají uklizené spací pytle na odpolední odpočinek. Je zde také uskladněno spoustu her a knih. V zimě je vytápěna pomocí japonských kamínek, která jsou zabezpečena proti zemětřesení, tedy všem výrazným otřesům, tak, že se případně samy vypnou a nezpůsobí požár.

Jak vypadá běžný den v lesní školce?

Denně se tu schází do 15 dětí. Při ranním komunitním kruhu, který je vytvořen z kulatiny vedle maringotky se seznámí s programem a tématem dne. Pokračují činnostmi venku. Děti mohou pracovat u venkovních ponků, sázet, zalévat či pečovat o své venkovní zahrádky, krmit zvířata nebo je pozorovat v přirozeném prostředí. Samozřejmě si mohou spontánně hrát v nejbližším okolí maringotky. Následně svačí svou vlastní z domova přinesenou stravu a následují další činnosti.

Na oběd chodí do budovy mateřské školy Semínko a odpočívají opět v maringotce. Sociální zařízení, které bývá často největším problémem lesních školek, je zde vyřešeno naprosto jednoduše a zároveň ekogeniálně. Děti i dospělí mají k dispozici “kadibudku” ve které je umístěna separační toaleta. Všichni tedy vykonávají svou potřebu v sedě a toaleta sama roztřídí, co kam patří. Odpad je skutečně minimální a likviduje se zhruba jednou za půl roku, třeba do kompostu. Každou středu mají ve školce výlety. To se děti s batůžky vydají po 8 ha pozemků Toulcova dvora či někam dále a poznávají přírodu a okolní svět. S sebou si berou lupy na hmyz, různé encyklopedie nebo si jen prostě povídají s panem učitelem. Někdy je součástí výletu i návštěva hospodářských zvířat a péče o ně. Zrovna nedávno děti “rodily” telátko a byly tak plné zážitků. Lesní školka je v posledních letech velmi vyhledávaná a populární. A na co je třeba každého budoucího rodiče dítěte, mající zájem o tuto instituci, upozornit? Tato školka má svůj školní vzdělávací program (“Sklizeň celého roku závisí na jaře, kdy se seje”) vycházejícího z RVP pro předškolní vzdělávání, má režim, pravidla a ta je třeba dodržovat. Nezbytná je každodenní komunikace s rodiči a pedagogy, soulad rodiny a školy, smíšené věkové skupiny, fyzická zdatnost dětí a praktické oblečení a obuv. Zdejší školka si své děti a rodiče může vybírat, zájem je opravdu velký, a to především díky své kvalitě, pedagogům, umístění a zázemí.

Co dál jsme si odnesli z Toulcova dvora?

Pro prohlídce lesní třídy školky jsme si prošli celý areál Toulcova dvora, který má úžasnou atmosféru a máte pocit, že ani nemůžete být v Praze. Následně jsme se vydali do hlavní budovy školky Semínko. Prohlédly jsme si obě třídy (Veverky a Medvědi) propojené skluzavkou, praktickou šatnu s úžasnými sušáky na holínky a dřevěnými skříňkami, kde mají děti uložené vše potřebné pro pravidelný pobyt venku. Obě třídy mají nový nábytek z různých druhů masivu (dle gravírování listu stromu na zásuvkách, lze poznat, z kterého druhu stromu je která část nábytku vyrobena). Dále zde nechybí hudební koutek, lehátka pro odpočinek, sociální zařízení a další běžné vybavení, typické pro mateřské školy. Co tu najdete jiného? Děti mohou využívat Badatelnu. Badatelna je místnost plná zajímavých a poznání rozvíjejících předmětů a her (mikroskopy, lupy, encyklopedie, nožíky, lisy na listy a rostliny, didaktické hračky, stavebnice. Nejen v rámci odpočinku děti mohou být v Čítárně. Jde o společný prostor mezi patry školky. Ten je plný knih, křesílek, polštářů k relaxaci a zároveň k rozvíjení čtenářské pregramotnosti. Samostatnou kapitolou je školní zahrada. Zde kromě běžných herních prvků najdeme bahniště. Je to místo, kde děti experimentují s vodou a hlínou, vytváří oblíbené bahno a s ním dále pracují a hrají si. Nutno říci, že ke hře v blátovišti děti musí také dodržovat stanovená pravidla. Na zahradě jsme viděli vyvýšené záhony na bylinky, tunely z vrbového proutí, vodní prvky, teepee pro venkovní činnosti, umělecké dřevěné pohyblivé či ozvučené prvky z chráněné dílny Tilia, spoustu zahradního náčiní a nářadí, kůlnu s různými druhy zavírání zásuvek pro rozvoj jemné motoriky. Nechybí zde venkovní separační toaleta, a především krásně zrekonstruovaná, původní, zemědělská sýpka, dnes venkovní učebna. Ta je vybavena dětskými stolečky a židličkami, skříněmi s dalším didaktickým materiálem a výtvarnými potřebami. Na střeše je umístěno několik solárních panelů a větrná turbína zásobující venkovní učebnu elektřinou. Zahrada je členitá v mírném kopečku, děti se zde mohou spontánně pohybovat a překonávat terénní nerovnosti a nabývat zde přirozeně fyzickou zdatnost.

Kulatý stůl – prostor pro sdílední zkušeností

Závěrem celé exkurze byl kulatý stůl v nově zrekonstruovaných prostorech nedaleké fary. Zde jsme své zkušenosti mohli navzájem sdílet, prohlédnout si odbornou literaturu, vzájemně diskutovat, a především se ptát. Otázky byly od ryze praktických až k téměř k environmentálně odborným (postup odchovávání larev motýlů). Na dotazy odpovídala slečna Karolína zároveň se svojí matkou, paní Magdalenou Kapuciánovou, ředitelkou mateřské školy Semínko. Ta se k nám připojila online (vzhledem ke své covidové indispozici). Diskuse byla velmi podnětná a zajímavá. Otázky byly směřovány i na vedení praxí ve zdejší mateřské škole, se kterými zde mají veliké zkušenosti. My sami jsme mohli jednu ze studentek poznat přímo při návštěvě školky. Na praxi sem pravidelně docházejí studenti z různých středních i vyšších odborných vzdělavatelských škol a zároveň z Pedagogické fakulty UK. Studenti první den jen hospitují a pak vyplňují dotazník a odpovídají na otázky typu: Co je zde překvapilo? Co nečekali? Co si představovali, že bude jiné? Na základě dotazníku pak vedou s mentorem diskusi třeba o rozdílech mezi lesní, environmentálně zaměřenou školkou, zdravou mateřskou školkou nebo klasickou školkou. Studenti tak mají možnost prakticky se seznámit s alternativními prvky předškolního vzdělávání a zároveň je sami odhalit a pojmenovat. Následně se zapojují do všech činností mateřské školy. Počínaje běžnými aktivitami s dětmi, akcemi celé třídy, školky i s rodiči. Součástí praxí je i následný rozbor, kde mohou opět reflektovat své zkušenosti pod oborným vedením mentora.

Exkurze s kulatým stolem byla skutečně velmi zdařilá a obohacující. Většina zúčastněných se shodla, že díky vlastní zkušenosti, prohlídky všech prostor a závěrečnou diskusí u kulatého stolu jsme mohli nejen nasát atmosféru environmentálně zaměřené školky, ale především zbourat některé mýty, klišé, a především načerpat nové poznatky, které můžeme implementovat i v klasické mateřské škole.

Jak vypadají prostory Toulcova dvora?

Toulcův dvůr je památkově chráněný soubor budov, jehož první zmínky nás zavedou až do 14.století. Objekt je uprostřed zastavěné části Prahy 10 a jeho nejbližší okolí tvoří především panelové domy. Jde o původní rozsáhlý zemědělský statek rodiny Toulcových a jeho hospodářské pozemky a rybníky. Místo, které skutečně nemělo jednoduchý osud, bylo zachráněné po roce 1989, především díky vizionářce, české pedagožce a environmentalistce Emilii Strejčkové. V roce 1992 byl Toulcův dvůr rozhodnutím nové vlády určen pro neziskovou ekologickou a výchovnou činnost. Vlastníkem dvora se stalo hlavní město Praha. Toto rozhodnutí ovlivnilo veškeré následující aktivity na tomto místě, které je v současné době Střediskem ekologické výchovy hl. m. Prahy.