Zápisky z MŠ: Vzniká Sjednocená metodika praxe – společná reflexe k její pracovní verzi

Přibližně dvacet účastníků z řad vzdělavatelských škol a předškolních institucí poskytujících pedagogické praxe studentům středních a vyšších odborných škol se sešlo v krásné historické budově Hospodářské komory u Staroměstského náměstí. Tématem osmého kulatého stolu bylo představení a připomínkování připravované sjednocené Metodiky k vedení pedagogických praxí. Tato Metodika je jedním z hlavních výstupů zmiňovaného projektu iKAP 2. Hlavním metodikem a tvůrcem této Metodiky je Mgr. Hana Nádvorníková a spolu s ní tým hlavních garantů projektu. Ti všichni Metodiku společně vytváří a 8. kulatý stůl měl poskytnout možnost dalším aktérům aktivním v projektu vyjádřit se k vznikající publikaci. To vše při společné diskusi a sdílení.

Úvodem setkání se zúčastnění představili a představili instituci, kterou zastupují. Účastníci kulatého stolu dostali zmíněnou pracovní verzi Metodiky předem a měli možnost si vše prostudovat a připravit si poznámky, nebo dotazy.

Sjednocená metodika k vedení pedagogických praxí, by měla být, dle slov metodičky Hany Nádvorníkové, materiálem, který by měl napomoci ke zkvalitnění vedení praxí všem zúčastněným aktérům praxe – tedy vzdělavatelům, mentorům i praktikantům.  Není to ale materiál, který bude závazný, či dokonce povinný. Každý ze zúčastněných tedy může (ale nemusí) využít ty její části, které jej osloví či inspirují, a to včetně příloh, které bude možné si upravovat, kopírovat atd.  

Zároveň je metodika i reflexí názorů a podnětů, které vyplynuly z jednotlivých částí projektu počínaje   prvotním screeningem ze třiceti pražských zařízení poskytujících pedagogické praxe. Dále byly do Metodiky zařazeny důležité podněty od vzdělavatelů – tutorů, mentorů z předškolních zařízení, na základě proběhlých seminářů a kulatých stolů, osobního setkání se studenty střední odborné školy pedagogické, rozhovorů s řediteli mateřských škol, s mentory, garanty a při dalších miniworkshopech a díky společnému sdílení akčních plánů jednotlivých předškolních institucí, poskytujících pedagogické praxe.

Pomocí vizuální prezentace se všichni zúčastnění společně seznámili s od cílů a smyslu metodiky, vysvětlení některých používaných pojmů a celkové koncepci práce. Důležité byly i přílohy, které je možné na praxích využívat a mnoho mentorů již s nimi má dobrou zkušenost.

Po krátké přestávce nastal prostor pro jednotlivé připomínky a podněty od všech, kteří měli zájem Metodiku komentovat a vylepšovat. Proběhla velmi aktivní, ale zároveň vstřícná a produktivní diskuse, která směřovala ke doplnění dalších podnětů do vznikající Metodiky. Do metodiky budou ještě zapracovány podněty, které vycházejí z legislativních podkladů.

Při setkání byl vytvořen i prostor pro vzájemné vyjasnění některých organizačních momentů při vedení praxí, náhledů na klasifikaci praktikantů mezi vzdělavateli a institucemi praxe atd.

Mnohé z nich budou ještě zahrnuty do pracovní verze Metodiky.

Kulatý stůl byl velmi produktivní, vše se odehrávalo ve vstřícné a pozitivní atmosféře. Nechybělo ani poděkování učitelům vzdělavatelských škol, mentorům a hlavním garantům projektu, který se svým obsahem a cílem „strefil“ do aktuální situace.

Na otázku, proč vlastně vzniká sjednocená Metodika k vedení praxí, by se dalo odpovědět slovy jedné kolegyně paní ředitelky mateřské školy D. Trčkové: Aby bylo dobře studentům, učitelkám, které praxe vedou, dětem a rodičům. A to je vlastně hlavním cílem celého probíhajícího projektu.

Děkujeme také za zpětnou vazbu od kolegyně Dity Vackové a rádi sdílíme:

„Posílám můj pohled na společné setkání. Velmi mě překvapilo různé pojímání sjednocené metodiky. Je vidět, že se mateřské školy různí v přístupech k praxím. Je tedy důležité, že je opakovaně zmiňováno, že metodika je pouze dobrovolně návodná a každá mateřská škola si může vzít to podstatné pro ni. Velmi zajímavý pohled byl od vzdělavatelů, ale i od mateřských škol, které mají velký zájem na tom, aby praxe probíhaly správně a naplnily očekávání vzdělavatelů. Pokud mentorka praxí vynaloží invenci do studenta, očekává dobré hodnocení studenta u vzdělavatele, což vždy tak nemusí být. Vzdělavateli bylo vysvětleno, že  známka za praxi je komplexní a má více podúkolů, které student musí splnit. Velmi diskutované bylo i nastavení pravidel pro studenty, překvapila mě reakce, že někdo by se přikláněl pravidla nestanovovat. Já sama se domnívám, že pravidla pokud jsou nastavená smysluplně jsou nevyhnutelná, budou předcházet bizarním situacím během praxí. Student se učí přijímat svoji budoucí roli se vším všudy a já se přikláním k tomu, aby během praxe co nejvíce „nasál“ z prostředí, přístupu, vymezil si a našel jaký on je a hledal v čem je dobrý. K naší profesi se však váže určitý kodex a profesionalita ( k tomu se važou i povinnosti – oblečení, mluva…) i to by si student během praxe měl uvědomit a podle mého názoru to nesouvisí s tím, že bych nerespektovala individualitu každého studenta. Oceňuji, že budou vytvořeny legrační formou pravidla přímo studenty. Bude to pro ně přijatelnější. Možná by bylo zajímavé dát přečíst pasáže nějakému studentovi, ostatně jejich pohled v metodice je velmi cenný. Myslím, že všechny vybrané školy se tímto projektem posouvají kupředu ve zkvalitňování a efektivním vedení praxí. Je stále na čem pracovat, ale metodika je velmi dobrou oporou, kde hledat nápovědu a pomoc v budoucnu.„

Autor: Ivana Mrklasová a Hana Nádvorníková