Střední škola Futurum Tomáše Jízdného otevírá gymnázium, bude připravovat studenty na zahraniční univerzity
Kromě zapojení technologií do výuky je pro Střední školu Futurum Tomáše Jízdného důležitý také indiv...
Číst článekMáme za sebou další seminář tentokrát na téma „Náměty na vědomou práci s předsudky a stereotypy v mateřských školách“ pod vedením lektorek Mgr. Pavly Benešové (ředitelka MŠ Čtyřlístek v Praze 2 ) a Mgr. Dany Vlkové (pedagog a vedoucí praxí z SOŠ a VOŠ v Praze 6, Evropská 33).
Své zážitky ze semináře sdílela jedna z účastnic Mgr. Alena Havlíčková z MŠ U Uranie v Praze 7. Účastníci z řad pedagogů z mateřských škol se společně s paní lektorkami setkali v prostorách knihovny v základní škole Hanspaulka v Praze 6. Po krátkém úvodu se seminaristé seznámili dnešním s programem a s projektem iKAP 2, který celý cyklus seminářů pro mentory zaštiťuje.
Již přivítání lektorek bylo velmi milé, netradiční úvodní organizace v kruhu s čepičkami zvířátek navodila příjemnou přátelskou atmosféru, díky níž se všichni ocitli tak trochu v dětských letech.
Každý si vybral svou čepičku a tu si nasadil na hlavu. Situace to byla skutečně trochu komická, zvláště pro ty, kteří se trochu opozdili a vešli do knihovny ve chvíli, kdy zde na místo pedagogů sledujících přednášejícího, uviděli kruh dospělých osob s dětskými čepičkami – hlavami zvířat. Tato aktivita měla svůj důležitý význam. Každý si následně mohl sám uvědomit, proč si vybral čepici daného zvířete. Ostatním se představil a již zde byly odkryty předsudky – streotypy skrývající se při charakteristice jednotlivých zvířat. To vše velmi pěkně navázalo na sdílení vlastních zkušeností a zážitků z práce či z osobního života. To vše směřující k předsudkům i stereotypům kolem nás. Na základě sdílení vlastních zkušeností došlo k zvědomění důležitosti vzoru a prosocionálního chování pedagoga a dalších zůčastněných ve výchovně vzdělávacím procesu.
Následně lektorky sdělily, jak se k danému tématu dostaly:
Téma předsudků se ukázalo jako aktuální pro každého seminaristu, z vzájemného sdílení bylo patrné, že každého určitým způsobem ovlivňují předsudky a stereotypy v životě.
Další zajímavá aktivita se týkala jednoduché otázky: “Jaké si myslíme, že jsou citróny?“ Po náhodných odpovědí seminaristů – shnilé, voňavé, kyselé, šťavnaté, drahé, bio, chemické… do rukou dostali opravdový citrón, který si sami vybrali ze společného košíku. Každý z účastníků semináře se měl seznámit se svým citrónem a vymyslet mu jméno a příběh. Náhle se ukázalo, že není citrón jako citron. Následně lektorka citrony sesbírala a vrátila do košíku. Vzápětí si opět každý měl najít právě ten svůj citron. Zajímavé bylo, že si skutečně každý ze seminaristů svůj citron s příběhem opravdu našel a nespletl si ho s jiným.
Tímto jednoduchým cvičením jsme seminaristé dozvěděli že:
Další cvičení, které si lektorky připravily, byla ukázka fotografie starého muže. Každý měl volně asociovat, svou představu a charakteristiku starého muže, pouze na základě této fotografie. Toto cvičení vedlo k ukázce rozdílného pohledu na stejný obrázek, který se měnil ruku v ruce s věkem a osobními zkušenostmi seminaristů.
Lektorky po zajímavých aktivitách představily také organizace, které se aktivně v České zemi zabývají předsudky: organizace Meta – pracující a využívající metodu Persona dolls – panenky s příběhem, pracující s videi zaměřenými na různá sociální témata. Dále In IUSTITIA. o.p.s. – pracující s obětmi násilí a předsudků, pomocí sociálních terénních pracovníků, právníků a dalších dobrovolníků, kteří těmto obětem pomáhají.
Na závěr semináře čekal na účastníky zajímavý příběh: Karlinchen – ukázka příběhu dětské postavy v ději bez zvuku. Následně seminaristé měli popsat o čem příběh je a co hlavní postava prožívá a proč? Po sdílení svých názorů, lektorky pustily k příběhu původní zvuk, tak aby si všichni mohli skutečně porovnat svou představu se reálným příběhem. Tato aktivita vedla k zajímavému rozhovoru na různá sociální témata a pohledu na ně z různých úhlů.
Seminář zabývající se předsudky a stereotypy, byl skutečně velmi zajímavý, podnětný a smysluplný, a to zvláště pro všechny pedagogy. Z poslední aktivity bych zmínila otázku malé dívenky: Kdo je to přítel? Jako odpověď zaznělo: „Přítel je ten, kdo se stará!“ Bylo by skutečně velmi přínosné, kdyby každý pedagog byl nejen vzdělavatel a průvodce, ale i přítel se srdcem na správném místě. Tedy ten, komu na druhém záleží a stará se o něj s láskou.
Autor: Mgr. Alena Havlíčková
Komentáře k článku (0)
Napsat komentář