Komentář PaedDr. Věry Jakoubkové: Legislativní změny v českém školství

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 289).

V nedávné době prošel v prvním a druhém čtení poslaneckou sněmovnou vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 289). K jeho změnám se podrobně vyjádřila expertka na předškolní vzdělávání a bývalá dlouholetá ředitelka MŠ v Praze 7 Na Výšinách a vysokoškolská pedagožka PaedDr. Věra Jakoubková.

Návrh přináší šest hlavních opatření:

1/ Uznání odborné kvalifikace učitele 2. stupně základní školy a střední školy. resp. umožnění uznání splnění předpokladu kvalifikace ze strany školy po dobu 3 let po nástupu do profese.

2/ Výrazné omezení okruhu programů dalšího vzdělávání, kterým MŠMT uděluje akreditaci.

3/ Ukotvení nové pozice “provázejícího učitele”, který vede praxe studentů učitelství v regionálním školství.

4/ Zakotvení adaptačního období začínajících učitelů a pozice “uvádějícího učitele”, který poskytuje novému kolegovi po dobu adaptačního období podporu.

5/ Ukotvení pozice “školského logopeda.”

6/ Fixování průměrného platu pedagogických pracovníků k průměrné mzdě v národním hospodářství.

Důležité navrhované změny, které se budou týkat pedagogických pracovníků mateřských škol:

• Návrh zavádí konkrétní požadovanou úroveň znalosti českého jazyka pro uvedené kategorie pedagogických pracovníků, mimo jiné i učitelky mateřských škol. Návrh zavést minimální úroveň prokázání znalosti českého jazyka na úroveň B2 u učitelů, u nichž na znalosti českého jazyka nejvíce záleží z hlediska výchovně-vzdělávacího procesu, na úroveň C1, je odrazem nutnosti tuto chybějící úroveň stanovit. Dosavadní právní úprava umožňuje, aby tento kvalifikační předpoklad splnil, ten kdo doloží znalost českého jazyka na úrovni A1 (rozumí zcela základním frázím, umí jednoduchými větami popsat místo, kde žije a lidi, které zná).

• Dochází k prodloužení lhůty, do které jsou ředitelé škol a školských zařízení zřizovaných MŠMT, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství, povinni absolvovat studium pro ředitele škol. Legislativně-technická úprava se bude týkat jak vysokoškolského vzdělání v akreditovaném studijním programu, tak vzdělání v programu CŽV uskutečňovaném vysokou školou, které musí být zaměřeno na organizaci a řízení školství, vzdělávací program CŽV musí být akreditován pro další vzdělávání pedagogických pracovníků.

• Návrh zařazuje školské logopedy mezi pedagogické pracovníky, čímž dojde k ukotvení současné specializované činnosti speciálních pedagogů v oblasti školské logopedie na úrovni samostatné pedagogické profese, včetně stanovení požadavku na příslušné kvalifikační studium. Tato vysoce specializovaná činnost vyžadující další rozšiřující studium, bude následně odpovídajícím způsobem ohodnocena. Dojde ke zkvalitnění a rozšíření logopedické péče zaměřené na děti. Navržená úprava výslovně stanoví požadavky na odbornou kvalifikaci školských logopedů. Tito pedagogičtí pracovníci získávají odbornou kvalifikaci studiem v akreditovaném magisterském studijním programu speciální pedagogika se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie, a to buď v neděleném studijním programu, případně navazujícím na absolvování akreditovaného bakalářského studijního programu (nebo studijního oboru podle předchozí právní úpravy zákona o vysokých školách) speciální pedagogika se státní závěrečnou zkouškou z logopedie a surdopedie a absolvováním studia pro přípravu školských logopedů.

• V České republice podle mimořádného šetření MŠMT z 1.1. 2019 odchází 10-15 % začínajících učitelů z profese v prvních dvou letech po nástupu do ní.  Institut uvádění začínajícího učitele byl opuštěn v roce 2005 (vyhláška č. 61/1985 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů). Velká část škol tuto podporu svým začínajícím učitelům poskytuje, avšak v průměru je v České republice přístup začínajících učitelů k účasti na formálních zaškolovacích programech ve srovnání s vyspělými zeměmi výrazně podprůměrný. Dojde k zakotvení institutu adaptačního období a pozice uvádějícího učitele, a následnému poskytování konkrétní a cílené finanční podpory školám, což ve spojení s metodickou podporou ze strany MŠMT povede k zajištění intenzivnější adaptace začínajících učitelů, tím k lepšímu rozvoji jejich kompetencí a zároveň ke snížení jejich odchodovosti.

• Úpravy požadavků na odbornou kvalifikaci asistentů pedagoga v odstavci 1 reagují na poznatky z implementace společného vzdělávání. Cílem návrhu úpravy je potřeba zvýšení požadavků na odbornou přípravu asistenta pedagoga, který vykonává přímou pedagogickou činnost ve třídě, ve které se vzdělávají děti nebo žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, nebo ve škole zajišťující vzdělávání dětí a žáků formou individuální integrace. Rozsah studia pedagogiky, jímž bude možné získat odbornou kvalifikaci asistenta pedagoga, bude navýšen (viz teze vyhlášky č. 317/2005 Sb.). Úpravy se nedotknou způsobů získání odborné kvalifikace těch, kdo jsou absolventy oborů vzdělání, vzdělávacích nebo studijních programů v oblasti pedagogických věd (např. učitelství, vychovatelství, speciální pedagogika atd.), nýbrž pouze absolventů oborů vzdělání, vzdělávacích nebo studijních programů ostatních (nepedagogických). Odborná příprava bude posílena navýšením hodinové dotace příslušného studia. Nově se navrhuje přiznat odbornou kvalifikaci asistenta pedagoga absolventům studia psychologických věd.

• Zvýšení kvality praxí studia učitelství a propojení středních i vyšších odborných škol a fakult připravujících učitele mateřských škol s praxí prostřednictvím zajištění podmínek kvalitní reflexe praxí ze strany provázejících učitelů, podobně jako je tomu ve skandinávských systémech přípravy učitelů nebo v sousedním Rakousku. Za tím účelem má být v zákoně zakotvena pozice provázejícího učitele, čímž se zvýší její prestiž a dojde k navázání konkrétní podpory. Dojde ke zlepšení postavení provázejících učitelů, provázející učitelé získají adekvátní finanční podmínky pro kvalitní reflexi praxí a paralelně budou absolvovat průběžné vzdělání realizované fakultami připravujícími učitele a budou na svou činnost získávat zpětnou vazbu ze strany vysokoškolských vzdělavatelů.
  • Nedostatečné propojení středoškolského i vysokoškolského studia učitelství a praxe bylo identifikováno jako jeden z hlavních nedostatků stávajícího systému přípravy učitelů v rámci Reformy přípravy učitelů. V současné době vykonávají žáci a studenti praxe pod vedením „fakultních/cvičných/provázejících“ učitelů v rámci jejich výuky na MŠ (dále jen „provázející učitelé“, jejich označování se v rámci systému liší). Provázející učitelé, kteří praxe vedou neprocházejí žádným vstupním vzděláváním, nemají žádnou systematickou podporu ze strany školy, potažmo fakulty připravující učitele, respektive, pokud ji mají, tak nahodile na některých pracovištích, z vlastní iniciativy nebo iniciativy zaměstnanců dotčených. Provázející učitelé za reflexe praxí a práci se studenty učitelství dostávají odměnu v řádu desítek korun za hodinu (s výjimkou pilotních projektů pro relativně malý počet učitelů, realizovaných z ESF+ v posledních několika letech). Praxe studenti často alespoň částečně realizují v místě bydliště, hlavně na školách, kde sami studovali (tedy nahodile, a ne u učitelů, kteří mají největší kompetence a kvalifikaci praxe vést), nebývá výjimkou, že si praxe domlouvají sami. Reflexe praxí probíhá různorodě, podle situace a kvality jednotlivých provázejících učitelů nebo s vyučujícím, který garantuje praxe. S vyučujícím jen zřídka probíhá reflexe nad konkrétní výukou nebo jejím záznamem. V nových akreditačních programech fakult dochází ke zvýšení objemu praxí. Obory vzdělání střední školy zaměřené na přípravu učitelů mateřské školy se řídí rámcovými vzdělávacími programy, které vydává MŠMT. Stanovené minimum praxe se stále pohybuje na spodní hranici nejlepších evropských systémů přípravy učitelů.
  • V důvodové zprávě, k této novele, uvádí MŠMT pro srovnání tři modely propojení přípravy učitelů s praxí a přístupem k praxi.
  • Prvním je tzv. “západoevropský model”, postavený na vysokých podílech praxe (20-40 %), fungující v zemích Beneluxu, v anglosaských zemích nebo v Portugalsku. V těchto zemích studenti tráví velkou část studia na praxích přímo ve školách v průběhu celého studia. Praxe typicky gradují: v Nizozemsku například studenti tráví v prvním ročníku jeden den v týdnu ve škole, ve druhém dva dny až v posledním, čtvrtém ročníku, tráví ve škole čtyři dny v týdnu a jen jeden na fakultě.
  • Druhým je tzv. “německý model”, postavený na relativně nízkých podílech praxí při studiu (podle rozhovoru s expertkou z Hesenska stráví studenti praxí při studiu ve škole zhruba 15 % času). Na studium však navazuje specificky pojaté indukční období 18-24 měsíců, ve kterých mají absolventi jako začínající učitelé výrazně redukovaný plat i přímou pedagogickou činnost proti ostatním učitelům (zhruba o 50 %) a mají státem přiděleného a zaměstnávaného mentora (zkušeného nebo bývalého učitele). Každý mentor má na starosti zhruba 15 studentů a pravidelně je ve škole navštěvuje, poskytuje jim podporu, ale také hodnotí a známkuje jejich hodiny. V průběhu 18-24 měsíců musí začínající učitelé získat odpovídající hodnocení svých hodin mentorem, napsat závěrečnou práci a složit závěrečnou zkoušku, garantovanou a realizovanou ministerstvem, aby získali plnohodnotnou kvalifikaci učitele. Tento model byl identifikován pouze v Německu.
  • Třetím modelem propojení přípravy s praxí je tzv. “skandinávský model”, identifikovaný ve severoevropských zemích jako je Finsko, Švédsko a Dánsko, ale také v Rakousku. Model spočívá na relativně nízkých objemech praxe, podobným českému systému, ale zároveň na velkém důrazu na kvalitu praxí a jejich reflexi. Praxe probíhají v tandemu, každá hodina praxe je okamžitě reflektovaná supervizorem, supervizoři se studenty podobně reflektují přípravu hodin. Velká část praxí se koncentruje v síti fakultních a klinických škol (které zřizuje přímo univerzita) a především u fakultních/provázejících učitelů, kteří jsou vybráni jako nejlepší ve vedení praxí. Jsou za svoji činnost patřičně ohodnoceni, zároveň procházejí vstupním výcvikem a získávají mentorskou podporu od oborových didaktiků a vedoucích praxí z úrovně fakulty. Fakulty se soustředí primárně na profesní složku učitelské přípravy a na výzkum a teorii specifické pro učitelství. Tento výzkum a vývoj didaktických metod a nástrojů provádějí právě v síti fakultních a klinických škol. Učitelé a ředitelé ze sítě fakultních a klinických škol se podílejí na výuce studentů na fakultě a na podobě kurikula jejich studia.
  • Český systém si neklade za cíl sledovat některý z těchto modelů. Objemem praxí se blíží skandinávskému systému, případně německému. Proti německému systému chybí výrazná investice do adaptačního období začínajícího učitele s centrální garancí kvality a kvalifikace. Proti skandinávskému systému chybí koncentrace praxí u výběru nejlepších fakultních/provázejících učitelů a úzké provázání se sítí fakultních a klinických škol. Provázející/fakultní učitelé, kteří praxe vedou, neprocházejí vstupním vzděláním ani nezískávají systematickou podporu ze strany fakultních didaktiků nebo vedoucích praxí a nerozvíjejí a nezískávají tak systematicky kompetence praxe vést.
• Touto novelou má dojít i ke změně školského zákona.
  • § 161c školského zákona bude rozšířen o ustanovení definující minimální úroveň rozpočtovaného průměrného platu pedagogických pracovníků. Tato minimální úroveň rozpočtovaného průměrného platu pedagogických pracovníků přitom bude fixována na obecně známou, definovatelnou úroveň dosažené průměrné mzdy v ČR.
  • Plat pedagogických pracovníků v regionálním školství bude dlouhodobě dosahovat v průměru minimálně 130 % průměrné mzdy v ČR, přičemž nadále bude mít vláda možnost rozhodnout o konkrétní výši platových tarifů a jejich struktuře a ředitel pak bude mít nadále možnost rozhodnout, jak přidělený objem finančních prostředků pro činnost školy nebo školského zařízení využije. Účinnost tohoto článku se navrhuje od 1.1.2024

Ve druhém čtení v poslanecké sněmovně bylo předloženo celkem 17 pozměňovací návrhů.

Některé z pozměňovacích návrhů poslanců:

1/ Návrh, aby pojem školský logoped byl nahrazen názvem speciální pedagog pro vady komunikace. Zabrání se tím záměně speciálně pedagogické činnosti se zdravotní péčí.

2/Pro udržení kvality pedagogických pracovníků zajistit, aby vzdělávací programy, prostřednictvím jejichž absolvování je možné získat plnohodnotnou kvalifikaci pedagogického pracovníka, byly realizovány výhradně vysokými školami.

3/ Návrh, který nad rámec samostudia se doplňují další možné formy vzdělávání pedagogických pracovníků, kterými mohou být i vzájemné hospitace, vzájemné sdílení případové práce, zkušeností, vzájemné podpory a reflexe mezi kolegy i s externími odborníky, neformální vzdělávání, mentoring, vizitace a podobně.

4/ Návrh vyjmout z článku o právech a povinnostech pedagogických pracovníků možnost na využívání metod a forem a prostředků dle vlastního uvážení v souladu se zásadami a cíli vzdělávání. Jako důvod je uveden, že užívání metod, forem a prostředků při přímé vyučovací činnosti dle vlastního uvážení je v rozporu s koncepcí a směrem vývoje, o které ve školství usilujeme. Zákonné ustanovení, navržené ke zrušení, nedává řediteli školy možnost vytknout pedagogům užívání nevhodných metod, forem výuky a vyučovacích prostředků. Ředitel proto nemůže dost dobře ovlivnit vyučovací proces ve škole, za který je ze zákona zodpovědný. Stejně tak školní vzdělávací programy často obsahují konkrétní formy výuky a metody, které jsou pro pedagogy dané školy závazné. Doposud platná legislativa neumožňuje řediteli jejich dodržování vyžadovat z pozice nadřízeného.

5/ Návrh na rozšíření působení provázejícího učitele také na účastníky dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků podle § 22 odst. 1 písm. a), tedy na účastníky studia pedagogiky.

6/ V návrhu změn školského zákona se v § 161 c se omezuje výše finančních prostředků určených na platy, aby odpovídala 130% průměrné hrubé měsíční nominální mzdy, jen na platy učitelů.

7/ Návrh na úpravu § 123 školského zákona, který stavuje úplatu za vzdělávání a školské služby, nově se stanoví, že na místo ředitele školy nebo školského zařízení stanoví úplatu za poskytování předškolního vzdělávání a zájmového vzdělávání ve školní družině nebo klubu zřizovatel.

Zdroje- Parlament ČR:

1. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 289), včetně důvodové zprávy.
2. Pozměňovací návrhy poslanců ve druhém čtení k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 289).

Autor: PaedDr. Věra Jakoubková