Zápisky z MŠ: Polytechnické vzdělávání v předškolním věku

Kolem 20 učitelů, zástupců i ředitelů z mateřských škol se sešlo 7. dubna 2022 v DDM Spektrum v Praze 8. Účastníky přivítala za projekt iKAP 2 KPRS aktivita č. 6 paní P. Martinovská, která zároveň představila náplň projektu, vedoucí ke zkvalitnění pedagogických praxí budoucích předškolních pedagogů. Následně pak uvedla lektory M. Randovou a D. Vašinu z Atelieru 344.

Teoretická část semináře se věnovala obsahu polytechnického vzdělávání. Co si můžeme představit pod pojmem polytechnika? Některé učitele, ale zvláště studenty docházející na praxe v předškolních zařízeních toto slovo vyloženě děsí a často neví, co si pod ním představit. Slovo pochází z řeckého poly-mnoho a technikos – umění, schopnost. Jak je z názvu patrné zahrnuje mnoho oborů techniky spojeného do jednotného celku. Zjednodušeně bychom mohli říct, že je to vše, co se dělá rukama, ale zároveň i s využitím dalších nástrojů. Jde také o hledání řešení problémů, poznávání různých technických procesů a v neposlední řadě rozšiřování lidských schopností. Nejen v předškolním vzdělávání je to v širším slova smyslu práce s různým materiálem, sebeobsluha, úklidové práce, pěstitelství a chovatelství, pracovně orientační činnosti, herní činnosti, montážní a demontážní činnosti, technologie, vztah k technice. Polytechnika neexistuje odděleně od ostatních věd, dále přesahuje do přírodních věd, techniky, enviromentální výchovy, výtvarné, pracovní, tělesné výchovy, matematické gramotnosti.

Lektorka M. Randová zasadila polytechnického vzdělávání do souvislostí s RVP pro předškolní vzdělávání, vytyčila jeho kompetence a cíle. Mezi cíle polytechnického vzdělávání patří základy organizace, plánování, použití vhodných nástrojů, aktivní ochrana životního prostředí, orientace v různých oborech lidské činnosti, poznávání materiálů, zásady bezpečnosti, hygieny, a především kladný vztah k práci jako takové, který se zvláště v předškolním věku u dětí zcela spontánně rozvíjí.

Na semináři se během teoretické části rozproudila aktivní diskuse na téma IT v praxi mateřských škol. Seminaristé sdíleli své postoje k informačním technologiím i jejich výrazný posun v jejich vnímání po době covidové.  Diskutovali o tom, jak IT ovlivňuje výuku v mateřských školách, jaký vliv má jejich umístění ve třídách či prostorách MŠ, jejich frekvence užití, pravidla používání, vhodné programy a další pozitivní i negativní praktické zkušenosti.

Lektorka dále sdílela vlastní zkušenosti ze zahraničí, konkrétně ze Švédska. Přiblížila účastníkům místo, které sama navštívila-vzdělávací a kulturní projekt udržitelnosti, kreativity, výzkumu a zároveň komunitní centrum odpadního materiálů – Remida. Toto kulturní a komunitní centrum prosazuje myšlenku: “Plýtvání a nedokonalost, je nositelem etického poselství, schopného dále vybízet k zamyšlení, jako zdroj vzdělávání, nic není zbytečné, nepotřebné, vše najde uplatnění. Odpad je pouze to, co nemá další využití.” Myšlenka je původem z Itálie (1996 Reggio Emilia). Cílem Remidy  je využití odpadového materiálů k dalším činnostem. Firmy dovážejí do skladu zbytky materiálů, zmetky, vadné materiály, skladové fondy, přebytečnou produkci a zde je pečlivě roztříděn a dále využit. Dochází sem každoročně několik tisíc umělců, dětí, žáků či studentů realizovat svůj výtvarný, či technický projekt při polytechnických dílnách v rámci různých výukových programů. Děti si mohou vyzkoušet a využít jakýkoliv materiál, jednoduše si vyrábí, z čeho chtějí. Pravidlem je, že nic se nesmí odnést domů, jelikož by se jistě výrobek po určité době znovu ocitl mezi odpadky, a to je v rozporu s myšlenkou udržitelnosti.

Tento projekt může být velkou inspirací i pro učitele v našich mateřských školách. Každá mateřská škola si může vytvořit svou malou Remidu. Shromažďovat nevyužitý materiál a poskytnout ho dětem k polytechnickým činnostem. Po domluvě s rodiči lze získat zajímavé a rozličné materiály a “odpadky”, které již zdánlivě nemají žádné využití.  Ty pak mohou najít další uplatnění v rámci trvale udržitelného rozvoje.

Při druhé praktické a experimentální části semináře, seminaristé mohli vyzkoušet nejen své praktické dovednosti, logické myšlení, práci dle plánku, fantazii, ale i kooperaci ve skupině a své matematické znalosti. V malých skupinách pracovali se speciálně navrženou kvalitní dřevěnou stavebnicí určenou pro polytechnické činnosti. Společně plnili zadané úkoly hravou formou a mohli si tak vyzkoušet skutečnou polytechniku hrou. Lektoři s účastníky hovořili, jako by úkoly zadávali dětem, ale zároveň upozorňovali na možná rizika, neporozumění či nejasnosti, které někdy v dětských skupinách zažívají během polytechnických činností. Seminaristé si vyzkoušeli stavět ve skupině podle plánku dřevěná zvířata, konstruovat z různých materiálů (dřevo, drátek, papír, látka, provázek), vytvářet nestabilní věže, vymýšlet si svá zvířata dle vlastní fantazie či nonverbálně kooperovat ve skupině.

Seminář byl velmi podnětný, inspirativní a zábavný. Rozšířil vědomosti všech zúčastněných, umožnil jim vzájemně sdílet své zkušenosti a zároveň jim poskytl možnost být na den opět jen dítětem a vyzkoušet si skutečně prožitkové učení.

Autor: Ivana Mrklasová