Zápisky z MŠ: Výtvarné a tvořivé činnosti v předškolním vzdělávání

Zápisky z MŠ: Výtvarné a tvořivé činnosti v předškolním vzdělávání

V rámci projektu IKAP 2 se konal další workshop zaměřený na tvorbu akčních plánů. Konal se 21. 9. 2022 v prostorách Hospodářské komory v Praze 1 na Kafkově náměstí. Workshopu se zúčastnilo zhruba 15 zástupců z předškolních zařízení (mateřských škol, předškolních klubů při DDM, přípravných tříd při ZŠ), kteří jsou zapojeni v projektu IKAP 2. Tito mentoři, učitelé i ředitelé předškolních zařízení se pokusili vytvořit, za pomoci svých garantů akční plán pro dané zařízení, který má vést ke zkvalitnění pedagogické praxe studentů oborů předškolní pedagogiky.

V rámci diskusí nad akčními plány se často do pléna dostávají různá témata, která jsou pro předškolní pedagogy tradičně aktuální, anebo je to pro ně přímo žhavé téma. Jedním z takových tradičních aktuálních témat jsou i výtvarné a tvořivé činnosti v mateřských školách.  Dalo by se říci, že jde o činnosti, které nemohou být v současnosti ničím zvláště zajímavé, ale opak je pravdou. Se stále ubývající manuální zručností dětí, rostoucích počtech dětí s poruchami pozornosti a zároveň prohlubující se vizualizací společnosti jde skutečně o žhavou problematiku.

Žijeme v době, která je vizuální, obrazová, zkratkovitá, plná symbolů, piktogramů, barev, náznaků, rozdílných pohledů na svět a především, je typická svým těkavým a zrychleným tempem. Jak se toto vše odráží ve vnímání předškolních dětí a v práci s nimi, a především jak je výtvarnými činnostmi zaujmout a rozvíjet, jsme se s kolegyní Mgr. Alenou Havlíčkovou (předškolní pedagog s 11letou praxí), pokusily nastínit v následujícím zamyšlení.

Výtvarná výchova v mateřské škole má své nezastupitelné místo ve výchovně vzdělávacím procesu. Prostřednictvím jejích rozmanitých činností může u dětí docházet k rozvoji některých dílčích výstupů z daných oblastí RVP PV. Velký přínos výtvarných činností v předškolním věku vnímáme v tom, že dítě má možnost se setkávat s různými vlastnostmi výtvarných materiálů (vodové barvy, temperové barvy, pastelky, voskové pastely, suché pastely, křídy, tuše, různé druhy papírů, látek) a to skrze samotnou hru a vlastním experimentováním.

Právě samotná tvorba dětí, je rozvíjí ve více oblastech a učí je poznávat své vlastní pocity zážitkem při výtvarné činnosti.  Díky vzniklým nahodilým obrazům lze u dětí podporovat dětskou fantazii a představivost, dále verbalizovat – rozvíjet slovní zásobu, schopnost sebevyjádření, popisovat, vyprávět, sdílet (např. osobní zkušenost s daným materiálem). Prostřednictvím společného slovního hodnocení dětských prací se děti seznamují s odlišným ztvárněním stejného tématu a jsou u nich dány základy k pestrosti pohledů na věc, potažmo na celý svět. Mají možnost vidět a ocenit odlišný způsob ztvárnění a výtvarného vyjádření. Děti se tak postupně učí vnímat rozličnou individuální tvorbu v úzkém kontextu se skutečným uměním.

Předškolní období je zvláště vhodné pro nezaujaté vnímání tvorby bez předsudků a šablon.  Je to období hravého poznávání materiálů a jejich vlastností. Pomocí vlastních rukou a prstů se dítě zajímá a „patlá se“ v rozličných hmotách, osahává si různé materiály a techniky, a to vše přirozenou formou hry.  Dítě zaujatě zkoumá vlastnosti materiálů (co udělá temperová barva, když ji rozetřu, když se smíchá s jinou barvou, s lepidlem…). Postupně se dítě zdokonaluje v práci s materiálem, který se pak nebojí využívat při svém výtvarném projevu. Posouvá se tak přirozeně od objevování a experimentování s materiály až k samotnému výtvarnému vyjádření skrze materiály a techniky, které mu nejvíce vyhovují.

Úkolem předškolního pedagoga je především umožnit dítěti seznamovat se a experimentovat s materiály a výtvarným náčiním. Právě v mateřské škole je ten správný čas, prostor a ze strany dítěte dostatek chuti poznávat a zkoušet vše nové. Děti v předškolním věku mají skutečně neutuchající chuť se upatlat, umazat, šťourat, škrábat, lepit, trhat, stříhat, motat, “blemcat“, rýt či foukat nebo tiskat co je právě po ruce.  Snažíme u dětí podporovat, cestu vlastního hledání řešení problémů a nevzdávat to. Připravujeme a seznamujeme děti, díky podnětnému prostředí k vyhledávání různých variací při zpracování určitého problému.

Tvořivé myšlení je nezbytné rozvíjet již od začátku docházky dětí v mateřské škole. Jako pedagogové si ceníme, že máme možnost připravit pro děti prostředí, které jim dá více podnětů k rozvíjení tvořivého myšlení. Podporujeme děti v řešení problémů, hledání nových možností, uskutečňování nových výzev.

Když se to naučí prostřednictvím výtvarné výchovy budou snad schopné tuto vlastnost aplikovat i v reálném životě. Naučí se tak, že řešení nemusí být jen jedno, že i cesta k výsledku může být cíl a především, že každý jsme jiný, každý jinak vyjadřuje to, co cítí a vidí a přesto, že se to liší od našeho pojetí, nemusí to být špatné.  Učí se pracovat s chybou a nebrat ji jako své selhání, ale výzvu k něčemu novému, možná i lepšímu, než se zpočátku zdálo.

Děti se spontánně radují z toho, když pomocí výtvarných možností mohou vyjádřit své emoce – vztek, smutek, radost, lásku, obavy či skutečný strach. Ve své tvorbě se nebojí zachytit, co je skutečně zajímá, baví, ale i vážně trápí nebo se toho bojí. Děti dokáží používat naprosto spontánně různé zkratky či symboly. Díky výtvarné tvorbě si znovu prožívají své zážitky, ale i kooperují ve dvojicích či skupině dalších dětí, učí se tak trpělivosti a ohleduplnosti k druhým.  Prostřednictvím výtvarné výchovy tak dochází u dítěte k rozvoji sebevyjádření, radosti ze stopy, a především k rozvoji vnímání a tvořivosti.

Aby tyto cíle, mohly být skutečně naplněny, je nezbytné nezapomínat i na metodiku a dodržovat didaktická doporučení tolikrát zpracovaná mnoha odborníky. Jde vlastně o návrat a připomenutí si toho, co funguje a je skutečně dobré. Bohužel, v současném spěchu, možná i leností pedagoga a někdy i neznalosti problematiky a nekvalifikovanosti učitelů jde často o zjednodušení celé výtvarné výchovy pouze na kresbu pastelkou na papír, využívání šablon, omalovánek a stále stejných technik.

A tak si připomeňme, jak postupovat dle Komenského od nejjednoduššího ke složitému, od srozumitelného k abstraktnímu a co vše je v pestré nabídce výtvarné výchovy v předškolním věku. Zprostředkujme dětem dostatek zajímavých situací a zážitků pro obohacování jejich představ. Vytvořme jim prostor, dejme času a pomůcky ke všem podobám přetvářecích činností. Hledejme a využívejme tvořivých momentů, jejich navozování a hodnocení. To vše s nepřebernou nabídkou výtvarných technik

• Kresbou např. pastelkami (výtvarná hra s linií, samotná volná kresba dětí), suchým pastelem, křídami (roztírání kresby suchých kresebných materiálů na různém povrchu), kresba tuší – (rozfoukávání tuše – kolorování)
• Malbou: roztírání barevné skvrny – prstem, dřívkem, štětcem – samotná volná hra s barvami – míchání dvou barev základních – zapouštění barev do klovatiny /do vlhkého podkladu – kladení barev po celé ploše papíru (prsty, dlaněmi, houbičkami…), otiskování věcí, malování kulatým, plochým štětcem, kartáčkem na zuby
• Modelací: válení válečku mezi dlaněmi, mezi dlaní a podložkou – samotná volná hra s modelínou – krouživý pohyb rukou při modelování koule mezi dlaněmi – vytahování detailů z hlíny – vtlačování koule – palců dovnitř – z koule placka – ohýbat okraje placky – uštipování, plácání, slepování, vytahování, vymodelování postav – -vytvoření hladké desky z modelíny a následné otiskování předmětů
• Prací s papírem a dalšími materiály: mačkání a stlačování papíru – trhání většího kusu papíru – trhání proužků papíru, vytrhávání jednoduchých předkreslených tvarů (ovoce/zelenina) – seskupení a nalepování různých vystřihnutých či nalepených tvarů/obrazců z papíru – lepení – skládání papíru (čtverec na polovinu, vzniklý obdélník na polovinu). Další materiály: lámání a nalepování dřívek, vtlačování a pokládání na podložku, mačkání, stříhání a tvarování látek, kombinování různých přírodnin, práce s drátkem, bužírkou…atd.

Výtvarné techniky a činnosti vedou ke zdokonalování a dozrávání svalů ruky, k obratnosti  jemné motoriky, rozvíjí koordinaci oka a ruky, pravolevou orientaci – to vše tolik nezbytné k následnému psaní a čtení. Vedou dítě k správným pracovním návykům – schopnosti začít, tvořit, dokončit a uklidit svůj prostor. Předškolní pedagog má tak jedinečnou příležitost, ale zároveň i povinnost, umožnit dítěti si všechny tyto aktivity vyzkoušet, hovořit o nich, ukazovat je, srovnávat, hodnotit, kooperovat při nich, a především tak rozvíjet celou svou osobnost v rámci všech kompetencí obsažených v RVP pro předškolní vzdělávání.

 Tuto svou osobní zkušenost by měl pedagog následně i předávat studentům oborů předškolní pedagogiky, kteří k němu přichází na praxi. To vše tak, aby se jim dostala přirozeně pod kůži a v budoucnu mohli úspěšně navázat na dané standarty kvalitního předškolního vzdělávání v České republice.

Autorky: Ivana Mrklasová a Alena Havlíčková