Obchodní akademie Holešovice

Před otevřením této školní budovy se vyučovalo v Holešovicích velmi skromně. Počátky zdejších škol rozhodně nebyly snadné a lehký nebyl ani život prvních učitelů. Na počátku druhé poloviny 19. století se vyučovalo česky v nevyhovujících prostorách jednopatrové školní budovy naproti hostinci U České koruny v dnešní ulici Partyzánská.

Postavení nové budovy pro české školy bylo zřejmě důsledkem říšského školského zákona z r. 1869. Podle tohoto zákona byla nejen prodloužena povinná školní docházka ze šesti na osm let, ale obce měly dbát i o stavbu nebo opravu školních budov. V 80. letech 19. století byla proto vybudována řada nových školních budov – jednou z nich byla i budova v Jablonského ulici v Holešovicích (další např. v Libni a na Vyšehradě).

Stavba současné reprezentativní budovy

Naše školní budova byla postavena v období od května 1883 do srpna 1884 stavitelem Aloisem Elhenickým podle návrhu arch. Josefa Srdínka v novorenesančním slohu. Zřídila ji tehdejší holešovická obec pro své žáky, kteří měli možnost navštěvovat na tehdejší dobu moderní školní budovuvybavenou tělocvičnou, kaplí s varhanami, kabinety s obrazy, jednoduchými fyzikálními přístroji, herbáři i kanalizací. Topilo se uhlím ve vysokých kulatých kamnech. Na počátku 20. století byl do budovy zaveden plyn, který se používal i ke svícení. Elektrický proud a ústřední topení byly zavedeny až po 1. světové válce.

V budově byly původně umístěny dvě české obecné školy – chlapecká a dívčí. V pravé části budovy (dnes OA Holešovice) byla dívčí obecná škola, v levé části budovy (dnes SPŠO) byla chlapecká obecná škola. Učební plány pro chlapce a dívky byly odlišné. Dívkám mělo stačit nižší vzdělání, proto měly v některých předmětech nižší počet hodin.

V roce 1897 byl trávník v okolí školy upraven na zahradu botanickou, zelinářskou a květinářskou. Zahrada byla oplocena železným prutovým plotem a dokonce do ní byl zaveden i vodovod.

Rozdíl ve vzdělávání dívek a chlapců

U dívek se kladl velký důraz na vyučování ručním pracím – byla to součást výchovy dívek pro domácnost. Školní docházka byla sice povinnou, ale z nejrůznějších důvodů některé děti do školy nechodily. Často musely pomáhat živit sebe i rodinu, neměly obuv a oděv. Pro špatnou školní docházku byli sice rodiče dětí napomínáni a trestáni peněžitou pokutou, avšak ne vždy došlo ke zlepšení. Obvyklé byly vycházky dětí i učitelů do různých míst v pražském okolí, zvláště v době vysokých teplot (tzv. vedřinové prázdniny). Ve velkém horku se nevyučovalo.

Zhoršení školství ve válce

V letech 1. světové války se stav školství u nás zhoršil. Někteří učitelé odešli na vojnu, některé školy nebo jejich části byly obsazeny vojskem. Bylo tomu tak i v naší budově, některé třídy proto měly střídavé vyučování. Vyučování bylo také narušeno nedostatkem jídla, učebnic, sešitů, per a inkoustu. Projevila se celková podvýživa dětí, která se často odrazila v nepravidelné školní docházce.

V naší školní budově zůstaly nadále dvě obecné školy a pomocná třída při dívčí obecné škole. Ovšem již od šk.r.1921/22 je patrný úbytek tříd. Od školního roku 1925/26 měla zdejší obecná škola již jen pět tříd. Od školního roku 1920/21 byla zavedena v dívčí obecné škole /a tím i chlapecké/ koedukace – smíšené třídy.

Škola byla školou pracovní – kladl se důraz na pracovní činnost v dílnách /práce s pilou, kladívkem, hoblíkem apod./, na celkovou výchovu osobnosti.

První československá republika

V době první československé republiky se nepodařilo – i přes mnohé návrhy – vyrovnat rozdíly mezi měšťanskou školou a nižším stupněm středních škol. Přesto však došlo k nárůstu počtu žáků školy a projevila se i snaha zvýšit úroveň všeobecného vzdělání.

Již v roce 1939 byla v obecné škole chlapecké umístěna pokračovací škola pro učnice dámského krejčovství, a to ve druhém patře budovy, v prvním patře zůstala 6. obecná škola chlapecká a jedna třída v přízemí byla obsazena Českým slepeckým tiskem.

Druhá světová válka

V květnu 1941 bylo pět tříd chlapecké školy přestěhováno do zdejší dívčí školy – v uvolněných třídách se ubytoval tankový oddíl německého vojska. O prázdninách 1941 oddíl školu opustil, takže začátkem září 1941 mohlo být normálně zahájeno vyučování. Avšak ještě v září 1941 byla část budovy zabrána pro vojenský ústav říšské branné moci a chlapecká obecná škola byla proto přemístěna do přízemí pravého křídla školní budovy na tehdejším Myslbekově nám. /Ortenově nám./, do místností 4. obecné školy chlapecké. Inventář školy stěhovali učitelé, žáci i rodiče. Chlapecká škola z Jablonského ulice se pak v rámci jedné budovy několikrát stěhovala, takže došlo k různým, i když nezaviněným ztrátám inventáře. Do téže budovy se musela přestěhovat i pomocná škola z Jablonského ulice – avšak jen do suterénu. Ve školní budově v Jablonského ulici hospodařili Němci opravdu svérázně – např. v tělocvičně školy byly stáje.

Pracovní vytížení učitelů v době okupace bylo velké – museli odučit 30 hodin týdně, ženy a muži nad 50 let o 2 hodiny méně. Dovolenou měli učitelé jen 14 dní, zbytek prázdnin museli pracovat – pomáhat při žních, při sklizni chmelu, často vypomáhali na magistrátu.

Děti byly často podvyživené, šířily se nemoci a epidemie. Časté uhelné prázdniny a později poplachy protiletecké obrany narušovaly vyučování. Mnohdy muselo být organizováno provizorní vyučování – dětem byly zadávány domácí úkoly. V době pražského povstání se do těžkých bojů proti fašistickým okupantům zapojily mnohde i děti.

Na blízkém Trojském mostě vyrostla v květnu 1945 barikáda. Mezi jejími obránci byl i žák zdejší školy František Soukal. Byl zraněn, přenesen do budovy školy a zde ve sklepě údajně zemřel. Na památku jeho smrti byla v budově školy umístěna pamětní deska.

Osvobození po válce

Po osvobození byly v této budově umístěny celkem čtyři školy: v levé části učňovská škola pro strojní zámečnictví, v pravé /naší/ části budovy dívčí i chlapecká obecná škola a pomocná škola. Pomocná škola měla učebnu i na chodbě v prvním patře. Teprve ve školním roce 1947/48 byla pomocná škola přestěhována do budovy na dnešním Ortenově náměstí.

Nová školská soustava

V dubnu 1953 byl vydán nový školský zákon, který měl realizovat novou školskou soustavu. Dosavadní tři stupně byly organizačně sloučeny a povinná školní docházka byla zkrácena na 8 let /od 6 do 14 let/. Národní a střední školy se sloučily v osmiletou střední školu, případně se 3. stupněm tvořily jedenáctiletou střední školu, z toho 9. – 11. ročník byly výběrové třídy. Kladem zákona bylo umožnění středoškolského vzdělání co největšímu počtu studentů.

Ve zdejší budově došlo také ke změně: místo dvou národních škol vznikla 42. osmiletá střední škola. V levé části budovy byli stále učni – zámečníci. Teprve 1. září 1954 byla tato část školní budovy přidělena střední průmyslové škole oděvní /dříve byla v Šimáčkově ulici č.p. 16 /. Od 1. ledna 1955 byl zahájen provoz této školy v nových prostorách.

Usnesení z dubna 1959 stanovilo pro mládež do 15 let povinnou základní devítiletou školu. Jejím úkolem bylo poskytnout veškeré mládeži od 6 do 15 let ucelené základní všeobecné vzdělání. Následující zákon o soustavě výchovy a vzdělání z 15. prosince 1960 stanovil novou organizační podobu střední školy. Oddělil ji od stupně poskytujícího vzdělání v období povinné školní docházky, jímž se znovu stala základní devítiletá škola, a tříletý výběrový stupeň byl samostatnou střední všeobecně vzdělávací školou.

Došlo tedy i ke změně v naší budově. Od roku 1961 zde byla základní devítiletá škola, která se však již v roce 1964 přestěhovala do školní budovy na Ortenově náměstí. V tomto roce byla naše budova přidělena střednímu odbornému učilišti obchodnímu (později Integrovaná střední škola obchodní). V 80. a 90. letech 20. století byla naše škola jednou z největších a nejlepších pražských škol, měla i více než 50 tříd a připravovala učně na různé profese v oblasti obchodu.

Vznik Obchodní akademie Holešovice

1.9.2005 byla naše škola přejmenována na Obchodní akademii Holešovice a v souvislosti se změnou názvu byly zrušeny učňovské obory. Naše škola poskytuje úplné středoškolské vzdělání s maturitou ve studijním oboru Obchodní akademie se zaměřením na cestovní ruch, mezinárodní obchod, bankovnictví, marketing a management a management sportu.